Březen 2011

Co je to monolog ?

29. března 2011 v 20:54
Co je asi tak monolog?

No jasne je to čo tu vypisujem ako trupka do zvnutra vypnuteho monitoru.Ale tak čo ide ked nikdo tak aspon ja si to prečitam pri pisani a možno niaky potvrdzovaci program čo mi to zverejni na blog. Niekedy by som rada vedela či sem aj niekto chodi ale tak nebudem davat trapne ankety typu "Ked si tu bol tak kliQni!" ble ! Proste obyčajna poza!

Takže tento monolog venujem svojej rodine, čo si rieši svoje problemy. Mojmu mladem, čo ani poriadne nevie že vobec pišem aj niečo ine okrem icq. Svojej najlepšej kamaradke, ktora je rada ked jej nepišem. Svojmu bratovi s ktorym si vobec nepišem. A chlapcovi čo sa mi pači ale napisať mu nemožem...
Dakujem Vám všetkým, a som hrdá na to že zajtra mi zase dovolite niečo posrat...

Všatko čo mi zostaslo

20. března 2011 v 20:14
To je asi tak všetko čo mi zostalo z grafiky čo robim. Niežeby som sa na viac nezmohla ale nieje čas a toto po mne chcela škola je to na urovni maleho decka ale mne sa nechceeee. Viac nižšie :) chcem vediet či sa vma to pači ma to predstavovať SOŠ Šumperk :)

Ha-ha ha

13. března 2011 v 20:03
No jo no jo, žiju stale ale tak moc se to nejak neda. Skola,choroby, kamosi na sracku nekteri a mladej furt u mne co je nahodou stesti ale proste nestiham nedavam to nejde to proste kapitola bude nebude uvidime a ak hey tak netusim. A ked nieco bude tka bude no booože tak nenei času to je tou podobanou strednou aj za to nemozem ale neco bude. Slibuji cestne na psí uši a zajtra sem hodim niake fotky aby ste sa nepototo :D že dokaz že fakt žije :) Pekný den Cwoky :D neboj ja se ozvu :)

Slza štvrtá

5. března 2011 v 0:02 Keď tečú krvavé slzy
Krucinál, deprese podporuje psaní ?

Evidente u mna áno...

Ale zase to netreba prehanat a mne se uz vobec nechce....chi chi

Brečím...

4. března 2011 v 20:57
Fakt brčím ako malý díte.Stratit všechno? To je ešte málo. Ja som behem hodiny prisla o nejlepši kamošku i o kluka. A to je vec co ma zhodilo na dno.

Sedla jsem si dnes vedle svýho kluka. Byli sme na brusle bavili sme se všechno smáli. A večer sme se dohodli že oslavime kamoškine narozeniny. Ze srandy jsme ji koupili Rychlé špunty. Zasmáli sme se a pak se k nám pripojila moje NK. Všechno bylo celkem fajn.

Sedime si tak na lavičke a sadnem si vedle svyho kluka a čekám neco. Neco co neprijde,nedojede aani se neozve. Medzi nohy se mu postavi moje NK a opre se o nej. To je vrchol mojej hranice. Je to nad moje hranice i nad moje chápaní.

Končím...

Brečím...

Snad neolituju....