Září 2011

What it´s up ?

28. září 2011 v 22:54


Tak co je tu podzim. Tiež máte ten pocit že s padajucim listím jde všechno dole vodou ? Nebo to jsem snad jediná. Pripadám si jako šiška na listnatém stromu. Všichni s emi vyhíbají. Teda krom rodiny a meho kluka. Přišla jsem během měsíce o tolik lidí. A proč ?

To kdybych já tak veděla....

Ale tak snad na to snad jednou přijdu. Je to taká mierna moja osobná tragedia. Dobre mierna není. Občas začínam bytm dost hysterická hlavne po večeroch. Najhošie sú tie okamžiky když jdu po ulici s pejskem ho vyvenčit a vídam ty nejlepší kamošky jak si posedavají po lavičkách hihnají se a skvěle se baví. Prečo ja taká niesom ? Spravila som niečo alebo ma boh alebo osud alebo čokolvek čo existiuje ma trestá lebo v nič neverím ?

Neverím v nič.

Už ani v sama seba. A prečo by som aj mala ? Jediné čo mi zostalo je moja rodina a moj priatel. Ale viete aký to je ponorkový efekt. Nie ? Skúste sa zavriet na pol roka s několika ludmi do ponorky. Už ste pochopily ? Takže nemám už nikoho s kým robit také tie typické holčičí věci. Fakt přísaham nikdy jsem na to nebyla niak extra. Ale po čase to chybí. Nemat s kým prebrat kdo s kým chodí alebo typu Nováková se zase opila (jméno je příklad nebrat osobne) nebo dokonce co se ted nosí.

Co mi zostáva. Po dlhom čase jsem zase začala lpiet na knihách. Zase sa zakrádam a čím dalej viac do sveta kníh a príbehov. Snívat s otvorenýma očami a nemat niake omedzujúce hranice, neobmedzovat sa náladami, priestorom ani možnostami alebo financiami. Ale namiesto splnených plánov, slibu a napadov mi zostali len sny. Aj v škole začlai na mna pozerat ako na divnú. Prečo ?

Sedím v lavici a hladím s okna. Premýšlam aké by to bolo "Keby.." ale nebolo by to také. Možno sa ma aj na niečo spýtajú ale ja neviem. Chcem byt vo svojej realite, starom živote, spomienkach. Ja ani neviem čo chcem. Viem že nie vždy budem vychadzat s každým ale o posledné kamaradky ma nemuseli obrat. Doslovne ukradnút. Nikdy som nechcela kamaradku typu že pisknem a ona urobí. Pre kamaradky by som ja urobila skoro čokolvek. Su pre mna doležity ako rodina. Boli by pre mna... Lenže nemám nikoho kdo by bol pre mna tak doležity okrem prítele. Možno by sa niekdo našiel ale aj to se na takové lidi musím koukat z dálky protože oni za mnou sami od sebe nepřijdou. A stále za nekým chodit to není pre mna.

Chci normalní kamarádku. To fakt toho tolik chci ? Takovou jednoduchou vec ?! Kdybych mela to zdraví tak ho vymením radši za kamaradství ale i o poradne zdraví som prišla. Našli mi nejakou krevní sraženinu v hlave a večne mi je špatne a bolí mne hlava. Jenže ani to nemužu s ďáblem vymenit, ak existuje, lebo ani to nemám.

Jediná věc co mám je moje skvělá a někdy míň skvělá rodina.